Zvířátka obdivují píču. Já ne.

13. ledna 2012 v 23:19 | Lennie Heroin | Perverzák v parku

A jsem zase totálně nasranej. Nervní, ležím v posteli a klepu se…nevím kudy kam, ale naštěstí už jsem vybuchnul v rozhovoru s Břitem.

Teď už mi to chování všech připadá jenom směšný. Vlastní nemohoucnost, blbost a smůla, to je taky směšný. Potřebuju změnu prostředí. Potřebuju se zbavit přehnaně normálních lidí, hrozně distinguovanejch, se zábranama. Přijde mi směšný, když mě potká známá z gymplu a řekne něco jako: "To se divíš, že jsi nemocnej, když tak strašně hulíš a…co já vim?" Když má člověk nějaký volnější myšlenky, tak je divnej, magor, nebo rovnou smažka. A nejhorší je, že ty místní blbý kravky chtějí celou noc prošukat, chtěly by se sjet, chtěly by…ne, jasně, že ne takhle doslova, ale chtějí úlet. Zoufale touží po někom, kdo je vytáhne z jejich šedivé a nudné stereotypní přítomnosti. Jenže se asi bojí. Nebo si říkají, že nejdřív musí dostudovat a potom budou blbnout. Nevím. Ale chtějí volnomyšlenkářství a žerou ho v podobě vypatlanýho "dobře" oblečenýho frajírka s naučenejma kecama a slizkým ksichtem, kterýmu nakonec taková dá a říká si "já jsem ale hloupá nanynka, když on je tak hezkej!".

Rozjíždím to na všechny strany, ale je tak na půl. Co, napůl, na čtvrtinu, všechno se všema a nic s nikým. Není žádná, která by mě sundala, žádná, o kterou by mělo cenu se snažit, kvůli který začít bláznit a ztrapňovat se nebo dokonce změnit některý zbytečný zvyky. Teda, jak praví klasik, nemám ve zvyku mít cokoli ve zvyku, ale je zbytečný někoho urážet, když si můžu říct pro sebe, "je to idiot, jemu to dojde na smrtelný posteli a jeho mínus," a dát pusu svojí královně. A mít se místo toho líp. Není žádná taková. A když je, tak je někde tři sta kiláků daleko. Nakonec mě možná Bůh trestá za to, že jsem se stal tak misogynním.

Zvykl jsem si, že holka, ať je sebevíc sečtělá a sebevíc chytrá, nedokáže v nejlepším případě prostě jen pochopit, proč nemůže existovat kamarádství mezi klukem a holkou. Že když se Břit jako můj kámoš ohne, nepostaví se mi z toho. Že kdyby mi Elvis dal šanci, stejně s ním nebudu chodit, stejně ho nebudu chtít šukat. Nebo cítí, že je něco zajímavýho na společnosti bad boys, ale to není o žádných bad boys, to je o nenávisti a zároveň o vášni a lásce k hudbě. Není to o tom, že je drsný bejt potetovanej. Nebo se mnou mluví hrozně opovržlivě, protože kdysi před třema rokama jsem měl na facebooku "hrozně nechutnou fotku s nějakou ženskou, kteoru šuká kůň." Panebože, já na ten facebook scvhálně píšu takový hovna jako "už jste si to někdy dělali punčocháčema a křičeli u toho z okna Songs of Praise?"

A proto když se nakonec objeví nějaká, která čte dobrý věci, která maluje dobrý věci, která úžasně zpívá a skládá na kytaru oduševnělý songy, která nepůsobí tak úplně namyšleně a která zná, skutečně zná muziku od Lenky Dusilový přes Johnnyho Thunderse, krále Heroina až po hardcore punk, podezřívám ji, že někde doma schovává péro.